zápas Svítkov vs. Pohoda

      Dne 22.10.2002 jsme sehráli první soutěžní utkání v OP Pardubice na palubovce týmu Pohoda. Přestože někteří hráči absentovali, díky nemoci, ale také zranění utrženém po hrubě porušené životosprávě, sešlo se nám na zápase rekordních dvanáct. Dorazil také Tomáš Dolejší (Doli), který je na hostování v Jiskře Havlíčkův Brod. Novou tváří byl podkošový hráč Petr Nacházel, který se později v utkání projevil jako budoucí platný hráč. Křest v nové roli trenéra absolvoval Jirka Lupač, který ještě v minulé sezóně byl kapitánem Bad copies, jenže na počátku července se podrobil operaci kolene a je na delší dobu mimo hru.

      A nyní již k samotnému utkání. Nastoupili jsme v základní sestavě Ondra Šprync, Dolejší Tomáš, Jindra Horák (dále Horace), David Šotola (Šotek) a Jirka Ujec (Udis). Po dobrém začátku a vedení 7: 2 jsme však přenechali vývoj utkání domácímu týmu, který otočil a dostal se do čtyř až pěti bodového vedení, které v dalším průběhu udržoval. První hrací období skončilo 19:16 pro Pohodu. Na začátku druhého jsme sice stáhli náskok na tři body, ale soupeř další usek hry vyhrál 10:0 a tím si asi zajistil rozhodující náskok. My jsme sice snížili, ale stejně jsme prohráli poločas 35:26. Třetí čtvrtina byla od začátku vyrovnaná, žádný z týmů se výrazně bodově neutrhnul, a skončila stavem 54:46. Byla to naše první vyhraná čtvrtina v sezóně (19:20)!!!!!. Jenže začátek té čtvrté se nám vůbec nevyvedl a domácí nám nastříleli osm rychlých bodů a to jsme poté jen těžko dotahovali. I přes závěrečnou snahu jsme první utkání prohráli o sedm bodů 76:69.

      Myslím si, že i přes prohru, jsme na začátek soutěže nepředvedli špatný basketbal. V útočné fázi byla ještě vidět drobná nesehranost, ale to lze přičíst začátku sezóny. Tato nesehranost se ale velmi projevila v obraně a hlavně v obraném doskoku, který měl k dokonalosti daleko.

      Díky nedokonalému zápisu se zde nebudu rozepisovat o střeleckých výkonech jednotlivých hráčů, ale musím alespoň zmínit trojkové pokusy, před svým prvním soutěžním zápasem lehce nervózního Romana Velechovského (2/1), Šotkovo střelecké probuzení ve druhém poločase a úspěšné střelecké pokusy Pavla Lejhance (Lehi), který ve nás v polovině čtvrtého období držel ve hře. Divák musel být potěšen vtipnými kombinacemi a dravostí opory týmu Martina Tušla, zaujmout musel také blok Víti Mejstříka, kterému se něco podobného podařilo naposledy asi před několika lety. Pochvalu za bojovnost a nasazení však zasluhují úplně všichni. Byl také vidět pokrok na basketbalovém umění většiny hráčů, a to je velkým příslibem do budoucnosti klubu.

      Zaváhání budeme moci napravit již v dalších zápasech, které doufám dopadnou pro nás příznivěji.